Beáta Nováková: Hory jsou součástí mého já

Asi každý z nás někdy přemýšlel nad tím, jaké by to bylo žít v Alpách. Další člen Alpland Crew Beáta Nováková ví, jaké to je. Po letech v Rakousku se přestěhovala do Švýcarska a kouzlu Alp propadá více a více.

Hory nás učí trpělivosti, pokoře a odvaze. Alpy jsou pro mnohé z nás místem, kam se vracíme, když potřebujeme klid, energii nebo novou inspiraci. A právě z téhle lásky k horám vznikl Alpland – značka, která žije horami a sdílí jejich sílu dál.

Teď ale začínáme psát novou kapitolu: Alpland Crew.
Nejde o obyčejný tým, ale o partu nadšených tvůrců – fotografů, cestovatelů, dobrodruhů – kteří mají jedno společné: Alpy nejsou pro ně jen kulisou na fotkách, ale součástí života.

Beáta Nováková je jediným členem Alpland Crew, který Alpy nejen pravidelně navštěvuje, ale dokonce v nich přímo žije. Po životě v Tyrolsku je od letošního června v zemi helvétského kříže. Díky tomu tak nabízí zcela unikátní pohled na alpskou kulturu.

Jak začala tvoje láska k horám?
To je fakt hezká otázka. Už odmalička jsem s rodiči jezdila každou zimu do Alp, takže zimní hory a lyžování byly součástí mého života prakticky od narození. Pamatuju si, že tyto zimní výlety byly rodinnou tradicí, na kterou jsem se vždycky moc těšila. Letní hory a turistika pro mě ale dlouho byly něčím úplně novým a neznámým.

Pravý zlom přišel v roce 2018, kdy jsem se rozhodla odjet do Švýcarska jako au-pair. I když jsem už předtím párkrát byla v horách, právě tam mě Alpy chytily naplno. Ten moment byl jako probuzení – pocit, že jsem našla místo, kam opravdu patřím. Tam začala moje éra objevování Alp, která mě úplně pohltila a změnila můj život. Od té doby jsem se do hor stále víc a víc zamilovávala a aktivity, kterým se věnuju, postupně gradovaly. Dnes už vím, že hory pro mě nejsou jen místem, kam se jezdí na výlet, ale jsou součástí mého já, mojí vášní a způsobem, jakým žiju.

Kdy jsi byla poprvé v Alpách a co ti utkvělo v hlavě?
Svoje úplně poprvé úplně dohromady nedám, ale stoprocentně můžu říct že to bylo někde na svahu s mini lyžičkama na nohách.

Máš nějaké místo v Alpách, kam se vždycky ráda vracíš?
Mám jich pár, většina z nich je ve Švýcarsku, hlavně v oblasti Berner Oberland. Těch míst je několik a jsou to pro mě takové srdcovky, kam se vždycky ráda vracím. Ale zároveň mě pořád táhne touha objevovat nová, neznámá místa – ta zvědavost a chuť poznávat nové kouty Alp je pro mě nezastavitelná.

 

Co tě přivedlo k focení nebo sdílení zážitků z hor?
K focení jsem se dostala někdy na začátku, když jsem začínala cestovat. Jezdila jsem tehdy hodně stopem po Evropě a vždycky mě mrzelo, že když se vrátím, nemám z těch míst žádnou pořádnou vzpomínku. Fotky v telefonu byly většinou bídné a často jsem o ně přišla v momentě, kdy jsem si rozbila telefon. Takže focení pro mě bylo způsob, jak si uchovat vzpomínky a  Instagram pro mě byl (a pořád je) takovou mojí osobní galerií, kde tyhle vzpomínky snad vydrží déle než na mém harddisku (který nikdy neměl zálohy, takže už jsem o spousty fotek příšla).

No a co začalo u stopařských zážitků, se pak akorát přehouplo do zážitků z hor. 

Kde hledáš inspiraci pro své výpravy nebo tvorbu?
Inspiraci nacházím především v přírodě samotné. Během roku si ukládám různá zajímavá místa — někdy jsou to tipy od ostatních tvůrců na Instagramu, jindy zase jedu kolem nějaké hory a říkám si: „Hmm, tady by mohl být pěkný přechod.“ Pak otevřu mapu, zkoumám, jestli je možné tam vyrazit na túru a místo si hned uloží. Ve svém volném čase pak trávím hodně času prohlížením map a hledáním zajímavých míst. Když je to možné, plánuju okruh tak, abych mohla v horách i přenocovat, a tak je můj telefon plný míst, kam se chci podívat.

Ta kreativní stránka přichází až během samotné túry. Každá výprava pro mě končí silnými zážitky a dojmy, které se často nedají ani vyjádřit fotkou nebo videem — občas se stane, že se vrátím domů bez jediného záběru, protože to, co jsem zažila, prostě nejde zachytit, nebo počasí prostě nehrálo do karet.

Jdeš radši sólo, nebo s někým? A proč?
Upřímně, dost často jdu radši sama. Jsem introvert, takže ten čas sama pro sebe v horách fakt potřebuju a umím si tu samotu užít. Můžu jít vlastním tempem a zároveň je to pro mě doba, kdy jsem nejvíc kreativní, co se týče focení a videí. Když jdu s někým, občas mi třeba přijde trapné něco natáčet nebo fotit.

Samozřejmě, pokud jde o náročnější a techničtější výšlap, hledám parťáka, ale ne vždycky se podaří najít někoho, kdo by mi seděl jak fyzicky, tak osobnostně. Kondička je u mě hodně důležitá, protože když člověk nemá podobnou výdrž, tak i to společné tempo ovlivní náladu a zážitek. Povídat si nemusíme vždycky, ale když se tempo moc liší, často to stejně skončí tak, že jdu nakonec solo.

Spíš plánuješ přesně trasu, nebo se necháš vést pocitem?
Většinou mám přesný plán, ale snažím se nechat si prostor pro spontánní rozhodnutí a změny. U dlouhých několikadenních přechodů mám vždycky naplánovanou celou trasu, abych pak už nemusela zbytečně hledat v mapách. Ale co ten den ujdu, to ujdu. A když najdu nějaký fakt super spot na kempování, tak tam prostě zůstanu.

S jakou největší výzvou ses zatím v horách potkala?
No, výzvy přicházejí pořád a každá mě posune o kus dál. Teď je ale vnímám jinak než před pár lety, a asi je už i vyhledávám, protože mám ráda ten adrenalin a ten pocit, že jsem zase dokázala něco víc. Když se ohlédnu zpátky, tak si říkám, že to, co mě tenkrát zastavilo nebo z čeho jsem fakt měla strach, bylo vlastně úplné nic. Ale myslím, že je fakt dobrý si občas sáhnout na „úplné dno“. Člověk se pak víc naučí číst svoje limity.

Pamatuju si moment, když jsme byli v Itálii někdy v létě a cestou na nějaký vrchol jsme skončili v prudkém žlabu, který byl ještě plný sněhu. Vyšplhat se tam nahoru pro mě bylo tehdy moje dno – měla jsem fakt strach a začala panikařit, což situaci moc nepomáhá. Hlavně jsem s pohybem na sněhu neměla moc zkušeností. Ale když to teď srovnám s tím, kudy se občas hrabu, byla to vlastně procházka růžovým sadem! 

Jak vnímáš to, že jsi součástí Alpland Crew? Co tě zaujalo?
Když jsem poprvé dostala zprávu od Alpland (@alpland_official), jestli bych se chtěla stát součástí jejich projektu, vážně se mi rozzářily očička. Už jen to, že někoho zajímá, co já sdílím a že můžu svou vášeň pro hory motivovat i mimo svůj vlastní Instagram, bylo pro mě velkým překvapením a zároveň radostí.

Být součástí Alpland Crew znamená být součástí komunity lidí, kteří mají stejnou lásku k horám a chtějí si navzájem pomáhat, inspirovat se a sdílet zkušenosti. To je něco, co se nevidí každý den a já si toho moc vážím. Ta otevřenost a upřímné sdílení je pro mě hodně cenné a dává mi to novou energii do dalších dobrodružství.

Co bys chtěla v rámci Crew sdílet nebo vytvořit?
Ráda bych přinášela tipy na méně známé trasy, dlouhé přechody a ukázala, že hory jsou pro všechny, kdo je chtějí objevovat s respektem a radostí. Na mém Instagramu @bettusse se snažím být autentická, ukazovat nejen krásný výhledy, ale i ten opravdový příběh za nimi — chvíle, kdy to bolí, kdy jde o plánování, překonávání sebe sama a taky o radost z každého kroku. To všechno chci dál sdílet i v Crew, protože věřím, že právě ten opravdovej přístup může inspirovat víc lidí vyrazit do hor po svým.