Kateřina Bubeníčková: Narozena v horách

Když se narodíte v Liberci, k horám budete mít pravděpodobně blízko. O to více, když se poté váš život přesune do Rakouska.

Hory nás učí trpělivosti, pokoře a odvaze. Alpy jsou pro mnohé z nás místem, kam se vracíme, když potřebujeme klid, energii nebo novou inspiraci. A právě z téhle lásky k horám vznikl Alpland – značka, která žije horami a sdílí jejich sílu dál.

Teď ale začínáme psát novou kapitolu: Alpland Crew.
Nejde o obyčejný tým, ale o partu nadšených tvůrců – fotografů, cestovatelů, dobrodruhů – kteří mají jedno společné: Alpy nejsou pro ně jen kulisou na fotkách, ale součástí života.

V pořadí již čtvrtým členem Crew je Kateřina Bubeníčková, rodačka z Liberce, která nyní žije se svým přítelem v rakouském Schladmingu. Tým Alpland je nadšený z toho, že do svých řad získává právě Kačku, která vám přinese mnoho zajímavostí ze života v Rakousku.

Ahoj Kačko, jak začala tvoje láska k horám? 
Asi jsem měla velké štěstí, ale v horách jsem se narodila. Jsem z Liberce a vyrůstala jsem na úpatí Ještědu, takže les, hory a celkově příroda byly mou součástí od dětství a jsem za to neskutečně vděčná. Pokud se budeme bavit o větších horách, tak moje první výpravy začaly hlavně na vysoké škole, kdy jsme jezdili na rafty a ferraty do Rakouska. Následně začalo klasické samo-plánování, oťukávání vyšších hor, až se z toho stal životní styl.

Kdy jsi byla poprvé v Alpách a co ti utkvělo v hlavě?
Poprvé mě do Alp vzali rodiče obytňákem, když mi mohlo být cca 12 a už se mnou dost mlátila puberta. Pamatuju si, že jsem trucovala na horní stanici lanovky u Gosausee a řekla jsem, že dál už nejdu a jen jsem si tam hladila kravičky a čekala na rodiče, než se vrátí.

V tu dobu mě moc nebavilo šplhat někam do kopce a neuměla jsem ještě docenit tu nádheru, ale zase tyto dovolené ve mně zanechaly hezké vzpomínky na koupání u Salzburských jezer a byl to také odrazový můstek pro dřívější první výpady do Rakouska a do Alp na vlastní pěst.

Máš nějaké místo v Alpách, kam se vždycky ráda vracíš?
Dolomity! Vždycky Dolomity! Pro mě jsou to dechberoucí hory a i když jsem už něco v životě procestovala, tak pořád asi v mém životě mají první příčku. V Dolomitech je toho tolik k hikování, lezení a ferrat, že se to nedá za celý život zvládnout. Navíc mě tam baví ta kultura, kdy jeden roh je víc rakouský a druhý už zase italský, někde se to krásně prolíná. Miluju jejich kuchyni a právě to prolínání chutí a kultur.

Co tě v horách nejvíc uklidňuje?
Asi to, že je člověk právě tady a teď. Mimo jiné jsem i lektorka jógy a jóga nás učí být duchem vždy v daný moment na daném místě a toto mi dávají i hory. Takže já v horách cítím obrovský mindfullness. To, že dost často člověk musí vnímat každý krok na exponovaných místech, nemůže si dovolit lítat hlavou někde jinde. Zároveň miluju, když nejsem na velmi turisticky exponovaných místech, zažívat ten neskutečný klid. Kdy člověk prostě jenom může být, stres z každodenního života zůstal dole v údolí a člověk si chvilku prostě jen tak žije v souladu s horami a okolní přírodou.

Co tě přivedlo k focení nebo sdílení zážitků z hor?
Vždycky mě bavila amatérská fotografie, pak jsem si pořídila první kompaktní foťák a už to jelo. Chytání západů a východů slunce, užívání si toho ticha venku. No a pak se objevil instagram a mně přišlo super sdílet a motivovat lidi k pobytu a pohybu venku. Proto sdílím naše cesty na sítích a i když vím, že některým místům to bohužel neprospělo a vytvořil se obrovský boom, stále si myslím, že je super sdílet právě ty méně známá místa, aby lidé chodili i jinam a nebo se prostě jen inspirovali, kam třeba jednou vyrazit.

Kde hledáš inspiraci pro své výpravy nebo tvorbu?
Hodně ráda sleduju na instagramu lokální (mikro) tvůrce. Ráda si kupuju lokální guide knihy, zaměřené právě třeba jenom na skitouring nebo hiking v relativně malé oblasti (napři. jenom Dachstein gebirge, Walks in Cortina,…). Baví mě šťourat se v mapách a prostě jen hledat (nejlepší na světe jsou stejně mapy.cz :D). V Alpách se mi hodně osvědčil Bergfex a nebo samotný Alpenverein.

Jdeš radši sólo, nebo s někým? A proč?
Já jsem dost velký strašpytel, takže spát úplně sólo v horách nedávám, protože prostě nespím 😀 v hlavě mi toho jede strašně moc. Spaní v autě a roadtripování solo mě ale baví a to mi neubírá klidu na duši. Pro mě bylo řešení pořídit si čtyřnohého parťáka, který mě víc nutí klidně i samotnou jít do hor.

Takže nikterak se nebráním jít se psem sama a neskutečně si to užívám, ale stejně tak ráda jezdím na delší tripy a hiky s partnerem nebo kamarádkami. Myslím si, že hory opravdu prověřují vztahy na všech úrovních a já mám ráda i ty sdílené okamžiky.

Spíš plánuješ přesně trasu, nebo se necháš vést pocitem?
Oboje. Myslím, že je dobré mít nějakou kostru a plán, ale zároveň je důležité nelpět na nějakém konkrétním plánu, počtu kilometrů, etap atd. Kdykoliv se může změnit počasí, stát se něco na cestě a právě hlavně v horách je důležité umět dělat kompromisy, změnit plán a přizpůsobit se situaci.

S jakou největší výzvou ses zatím v horách potkala?
Pro mě je to vždycky ten moment, kdy člověk musí hodit ego a cíl stranou, vyhodnotit situaci a odvolat i třeba posledních X výškových metrů nějaký výstup na vrchol. Právě to vyhodnocování situací je asi pro mě nejtěžší a občas je dobré ustoupit, říct OK, dneska prostě ne a jít s pokorou zpátky v bezpečí dolů.

Jak vnímáš to, že jsi součástí Alpland Crew? Co tě zaujalo?
Obrovská radost! Sdílení momentů, hiků a nápadů, jak trávit čas v horách s dalšími lidmi mi dává smysl a drive proč ještě něco tvořit. Jsem kreativní duše, která ráda předává info a nápady dál. Jeden čas jsem i dost uvažovala nad guidováním, ale tam moje cesta nyní nevede a proto mi tento online prostor dává velký smysl v tom, co aktuálně dělám a doufám, že to padne na úrodnou půdu. 🙂

Co bys chtěla v rámci Crew sdílet nebo vytvořit?
Já nejsem v žádném smyslu extrémista. Miluju hory, ale šplhat pět hodin do kopce mě už taky nebaví. Proto chci sdílet hlavně hiky a různé nocovačky, které jsou dostupné pro běžné smrtelníky. Zároveň, protože jsem velký žrout, ráda poskytnu info na super gastro spoty v horách, protože co je lepšího než si dát někde super knedlík nebo trhanec po túře! A do třetice bych chtěla ukazovat i super hiky vhodný pro pejskaře, protože ne všechny hory jsou tak jednoduché, aby se tam dalo i s pejsky a třeba my máme v Rakousku hodně restrikcí, kam se ani s pejsky nesmí. Takže doufám, že i můj obsah si najde své publikum a bude inspirací.